Close

11.5.2015

70. výročí od konce válečného běsnění v Evropě

 Rozsudek smrti nad Polskem byl definitivně podepsán 23. srpna 1939 paktem o neútočení mezi Německem a Sovětským svazem. Dodatkem tajného protokolu získalo nacistické Německo volné ruce k přepadení Polska a Sovětský svaz za to východní část polského území. Stalin si připil na Hitlerovo zdraví a ten rozpoutal 1. září 1939 druhou světovou válku.

O pár dnů později začali Sověti na polském východním území chránit Bělorusy a Ukrajince údajně utlačované polským státem. Po obsazení vymezeného území přestala Moskva po 17. září 1939 uznávat Polsko jako suverénní stát. Děsivá taktika v mnohém podobná postupům rozpínavého putinovského Ruska.

Po bleskové porážce Polska uzavřely obě totalitní velmoci 28. září 1939 Smlouvu o hranicích a přátelství. Sovětský svaz si vyhradil jako svou budoucí kořist Litvu, Estonsko a Lotyšsko včetně Finska, které napadl bez vyhlášení války 30. listopadu 1939. Sovětskou součástí se staly západní Bělorusko a Ukrajina, následovala část Rumunska.

Ministr zahraničí Sovětského svazu Molotov zdůraznil: „…stačil krátký úder na Polsko, provedený nejprve německou armádou a poté Rudou armádou, aby nic nezbylo z tohoto nestvůrného zplozence versailleské smlouvy…“ 

Německo-sovětské dohody předpokládaly i společný postup proti polskému odporu, který vyústil v rozsáhlém teroru na obou stranách. Na jaře 1940 sovětské jednotky Lidového komisariátu vnitra popravily v oblasti Smolenska několik tisíc polských válečných zajatců.

Spolupráce dvou nestvůr skončila 22. června 1941 přepadením Sovětského svazu německými vojsky. Není bez zajímavosti, že sovětské nákladní vlaky s obilím pro Německo překračovaly hranici ještě pár hodin před zahájením německého útoku.

Sovětští velitelé se dotazovali, zda smějí na útočícího nepřítele střílet. Pak je střílela policejní komanda, protože utrpěli porážku. Za bolševické představitele včele s tyranem Stalinem a za porážku nacistického Německa zaplatili obyvatelé Sovětského svazu nesmírnou cenu – 25 až 28 milionů lidských životů. Celá západní část Ruska s Ukrajinou a Běloruskem s přilehlými oblastmi byla totálně zničena. Bez domova zůstalo 25 milionů lidí, částečně či úplně zmizelo 1 710 měst a městeček, přes 70 000 vesnic, zničeno bylo 31 850 průmyslových podniků, 40 000 nemocnic, 84 000 škol, 62 000 km železnic…

Svoboda Československa by nebyla rovněž možná bez značných obětí americké armády a podpory Velké Británie. Nelze zapomínat ani na hrdinství českých vojáků a domácí odboj. Zvláštní pozornost si zaslouží příslušníci nekomunistického a západního odboje, které komunisté po roce 1948 vymazávali z historie včetně fyzické likvidace a nadřazovali pouze komunistické protifašistické bojovníky.

Zásadním důsledkem druhé světové války v Evropě bylo rozdělení kontinentu do dvou velmocenských bloků. Nejen Československo mělo smůlu. Spadlo do nesvobodné sféry vlivu vítězné, leč totalitní, velmoci z protihitlerovské koalice. A kolo pronásledování a komunistických pracovních a koncentračních táborů – Gulagů se opět roztočilo. Jen v poválečném období do března 1953 bylo v bolševickém Sovětském svazu zavražděno 500 000 osob. Kolem 25 tisíc lidí bylo odvlečeno z Československé republiky.